May 1st, 2009 by Lensha

My jsme určitě zastánci usměrněného používání elektriky. Spousta lidí, které potkáváme v parku a různě na výletech se děsí a má nás za mučitele zvířat. Už nevidí že máme vychovaného psa, který se nechá odvolat v každém případě a tudíž mu můžeme dát daleko více volnosti. Nevidí že pes je v daleko větším bezpečí, protože prostě nevběhne při pronásledování čehokoliv do silnice (Bohužel s tím máme vlastní bolestnou zkušenost). Nechápou že “šoky” nepoužíváme jako trest. Rubinka nedostává rány, které nejsou mimochodem nijak silné (osobně jsme to odzkoušeli) jen tak pro nic za nic, dostane pouze pokud neposlechne 2-3 odvolání, ani zazvonění zvonečku. Když už náhodou ránu musí dostat, po přiběhnutí zpět ji mooooc pochválíme a dostane dobrůtku. Navíc pes ve většině případů přiběhne okamžitě jak slyší zvonek, protože ví co následuje, takže celou vycházku není vlastně vůbec třeba elektriku použít. My elektriku prakticky používáme pouze na odvolání nebo když začne pes někde něco žrát.

Elektrický obojek jsme začali používat poté, co se slečna začala dostávat do puberty a pochopila, že na ní navolno nemůžeme. Už nechodila ven ona s námi, ale my s ní. Když se jí líbil pejsek, tak jsme jí chytali třeba 10 minut abychom mohli jít na opačnou stranu apod. Pár týdnů jsme to vydrželi, ale museli jsme hodně omezit pohyb bez vodítka. A tak jsme se rozhodli, že takhle to dál nejde a koupili “dálkové ovládání”. Po první procházce pochopila, kdo vede smečku a my zase můžeme bez obav a zbytečných stresů chodit navolno. Naštěstí je Ruby hodně chytrá, rychle se učí a krásně poslouchá a bez problému plní příkazy.