September 30th, 2008 by Lensha

Spousta lidí, které s Rubinkou potkáme se ptá co je to za plemeno. Když jim vysvětlíme oč jde a co je náš klokánek zač, ptají se, jak jsme na takové plemeno vůbec přišli. Myslím že tohle celé začalo už v dětství, kdy jsem jako každé dítě chtěla pejska. Rodiče samozřejmě můj nápad zavrhli a tak jsem se rozhodla, že až budu velká, koupím si hafíka. No a protože jsem už velká holka a konečně si můžu dělat co chci (jinými slovy, drahá polovička nic nenamítala), otevřela jsem wikipedii a vyhledala seznam psích plemen. Jak jsem si tak vesele klikala a zkoumala obrázky hafanů jejichž názvy jsem vživotě neslyšela, u písmene “C” jsem se zamilovala na první pohled. Název Cirneco del’Etna mi vůbec nic neříkal a po dohledání českého překladu jsem nebyla o nic moudřejší. Začalo shánění informací, prohlížení nejkrásnějších obrázků štěňátek na Googlu a přesvědčování, že tohle musíme mít.

Když o tom teď zpětně přemýšlím, měla jsem ohromné štěstí. Na štěňátka se někdy i déle čeká. My měli Rubinku téměř hned. Při shánění informací jsem narazila na stránky paní Jill z chovatelské stanice Anharbn (UK), kterou jsme kontaktovali a po týdenní mailové komunikaci zabookovali fenečku z dalšího vrhu s tím, že jsme již druzí v pořadí. Měsíc nebo dva nato se narodilo 5 rošťáků a 2 princezny, jedna měla být naše. Nastalo období čekání až bude možné štěňátka odebrat. Od Jill nám chodily mailíky s fotečkama a my jsme těšili jak děti na vánoce.

A dočkali jsme se. Den “D” byl pro mě běžný pracovní den a pro Lukáše jednodenní výlet do Manchesteru, kde se na letišti setkal s Jill a naší Rubinkou. Pak let domů, který byl údajně úplně klidný, dokonce Lukášovi dovolili rubinku vyndat ven z přepravky a tak mohla skoro celou cestu spinkat na klíně.